Wednesday, January 9, 2008

Love Story

Je jistě chvályhodné, že se nám náš češtinář snaží rozšiřovat obzory a seznamuje nás s literaturou, která je zaprvé klasická, zadruhé zajímavá a zatřetí se nám časem prý bude hodit k maturitě, protože jednotlivé knihy odpovídají maturitním otázkám. Dost nešikovný mi ale přijde ten způsob: četba je povinná a její znalost se testuje hodnoceným písemným testem (samozřejmě si nedělám iluze, že by jsme to jinak stejně všichni četli, ale ono by určitě stačilo nějaké propracované doporučení a zájemci by si ke knihám cestu našli). Zatím poslední dílo má na svědomí Erich Segal a je jím Love Story (překládáno jako Příběh jedné lásky). Na začátku jsme byli upozorněni, že se jedná o romantický příběh, na jehož tragickém konci si hořce popláčeme - na ta slova se převážná většina třídy pohrdavě ušklíbla (a ten zbytek se později přiznal, že se to skutečně bez slz neobešlo). Podle mně je Love Story takový ten klasický slaďák s nezbytnými prvky: oba jsou mladí, ona krásná, chytrá, hudebně nadaná a chudá, on chytré a bohaté hokejové eso. Postupně se mezi nimi vyvine láska, kvůli které on neváhá opustit rodinu, následuje svatba, chudé, ale zamilované protloukání životem, příznivá změna situace a potom nezbytný zvrat, po kterém ona ve velmi mladém věku umírá a on se ve svém žalu dramaticky usmiřuje s otcem. Takže dějově absolutně nic nového (a protože autor na začátku prozradí, že to hlavní hrdinka nepřežije, nečeká vás ani žádný šok). To zajímavější teprve přijde: profesor Segal knížku během několika dní napsal poté, co se se svými studenty vsadil, že není přece problém vytvořit bestseller. A druhou podstatnou věcí, tou, která vás u knihy udrží, je jazyk - naprosto moderní a přirozený.
"Je na tobě vidět, že jsi bohatej a omezenej," řekla a sundala si brýle.
"To jsi na omylu," ohradil jsem se. "Jsem totiž inteligentní a chudý."
"Ale jdi. Já jsem inteligentní a chudá."
Dívala se mi přímo do tváře. Oči měla hnědé. Dobrá, možná
že vypadám nemožně, ale to ještě neznamená, že mě nějaká holka z Radcliffky - i
když má hezké oči - může pokládat za pitomce.
"Proč si, kruci, myslíš, že jsi tak inteligentní?" zeptal jsem se.
"Protože bych s tebou nešla na kafe."
"Heleď - ani bych tě nepozval."
"A proto jsi omezenej," řekla.
Erich Segal, Příběh jedné lásky

1 comment:

Unknown said...

Jo, dejova linie sice sleduje uz dost omsely (ale take osvedceny ramec), ale podstatne je tady to, JAK je to napsano. Vyjdrit totiz takovyhle pribeh tak, aby se knizka dobre cetla, obsahovala vtipne momenty, ale zaroven v nem projevit i dost silne emoce, to uz se da podle me nazvat umenim. Rekla bych, ze to nedulezitejsi je tu stylistika, proto se ta knizka taky skutecne stala bestsellerem.