Jestli vám někomu vrtalo hlavou, proč je níže uveřejněný fejeton očíslovaný dvojkou, vězte, že následovat měl další, nadepsaný jedničkou (vznikl dříve a popravdě jsem s ním spokojenější). Jestli si teď myslíte, že ho sem vložím, myslíte si to špatně :o): po stávce mého profilu se mi ho už nepodařilo zachránit a jedinou jeho podobu má pan Kostečka někde v nekonečných šanonech všech papírů, protože školní práce se prý musí archivovat (jako kdyby to někoho ještě někdy zajímalo).
Další věcí je, že poslední dobou nějak nemám energii a nápady na psaní (a taky jsem dostala deník, má pevné desky a zaoblené rohy, aby něco vydržel a vypadá úžasně, takže do něj asi začnu psát - hlavou mi totiž vždycky běží spousta věcí, které se nehodí na blog, a většinou skončí na nějakém papírovém cáru nebo v zapomnění, což mě někdy mrzí a někdy docela štve). Ve výsledku tedy doufám, že se zredukuje "deníčkovost" tohoto blogu a budou přibývat spíš věci, které mě zaujaly, nebo mi přijdou zajímavé či důležité. Ale třeba taky ne :o).
Na závěr bych přidala známý úryvek z oblíbené knížky, zase jsem na něj narazila a připadá mi geniální.
Ručník
Pokud jde o ručníky, Stopařův průvodce po Galaxii o nich říká hned několik věcí. Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře a bikera. Především má značnou praktickou cenu - můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Karkrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás - blbá jak tágo, ale zato značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý. Co je však ještě důležitější, je obrovský psychologický význam ručníku. Tak například když nějaký paďour (paďour = ten, kdo není stopař) zjistí, že stopař má ručník, automaticky předpokládá, že vlastní rovněž kartáček na zuby, žínku, mýdlo, krabici sušenek, čutoru, kompas, mapu, klubko provázku, sprej proti mravencům, výbavu do deště, skafandr atd. ap. A nejen to. Rád stopaři půjčí kterýkoli ze jmenovaných předmětů nebo cokoliv jiného, co stopař nešťastnou náhodou "ztratil". Onen paďour si totiž pomyslí, že ten, kdo dokázal stopovat napříč a našíř celou Galaxií, žít v drsných podmínkách a za pár šupů, porvat se s osudem a přeprat ho, a kdo přesto vždycky ví, kde má ručník, je zřejmě člověk, s nímž je nutno počítat. Tento obrat ostatně pronikl i do stopařského slangu. Lze například říct: "Hele, sasuješ toho húpyho Forda Prefecta? To ti je teda frúd, kterej fakticky ví, kde má ručník."(sasovat = znát, brát na vědomí, seznámit se s, poznat po sexuální stránce; húpy = opravdu děsný frajer; frúd = opravdu děsně správný frajer.)
Douglas Adams, Stopařův Průvodce Galaxií
