Minulý čtvrtek byla v Babicích docela slušná zásoba sněhu. Také samozřejmě nebylo téměř možné vystrčit třeba jen nos z budovy a nekoupit pořádnou ránu dobře mířenou koulí. Stále by tocelé vypadalo celkem normálně, kdyby to měli na svědomí jen studenti. Ale to by nebyla Open Gate.
Všem lidem z areálu přišel mail od Christophera, že vedení školy pořádá velkou koulovací bitvu proti studentům. Bohužel se časově kryla se seminářem španělštiny, takže jsme se museli spokojit s pohledem z okna. I to ale bohatě stačilo. McKeatingovo nadšení nebylo nijak hojně opětováno (nebo řečeni jinak: učitelé se rozhodli možnost nevyužít a ve výsledku se před školou sešlo asi osm studentů Mr. Sommers a samozřejmě Mr. McKeating.
Chvíli jsme pobaveně koukali, jak dostávají profesoři naloženo a pořádně se smáli, potom začalo být najednou jasné, že si christopher nesedí ve sněhu jen tak pro zábavu. A v okamžiku, kdy ho napůl odtáhli, napůl odnesli na kolej, už tovtipné nebylo ani trochu. Konečná zpráva zněla: zlomený kotník, dva měsíce sádra.
Boží Mlýny melou nejen jistě, ale občas i docela rychle - to samé dopoledne jsme totiž od něj dostali poměrně těžký esej na další hodinu (tedy toto úterý), což bylo pro všechny dost nezvladatelné. Nebezpečí rázem pominulo, protože náš drahý dějepisář teď samozřejmě neučí. Jasně, že je to hrozně hnusné, ale to má za to. Ale jinak je mi ho líto, protože zlomený kotník je fakt humus.
A zdaleka nejlepší je, že celé odpoledne sám a dobrovolně zorganizoval...
2 comments:
Tak tomu rikam "sportem k trvalé invaliditě" :-D
Zpětně se ovšem ukazuje, že život je dost nefér, protože ono by to s tím esejem nebylo tak žhavé ani kdyby byl Chris naprosto zdravý... že?
Post a Comment