Máme za sebou první dva týdny školy a já si pořád nezvykla na náš zbrusu nový rozvrh. Je totiž dlouhý jako nudle a děravý jak cedník, nebo bych taky třeba mohla říct, že vypadá jak noty na buben. Každý den končím buď v pět, nebo skoro v šest, jenom v pátek už před jednou. Do toho jsem si přidala ještě jeden povinný kroužek a snažím se plnit koly, které dostáváme.
Takže pokaždé když přijdu večer na kolej (většinou večeřím ještě v uniformě), jsem tak unavená, že bych šla rovnou spát (a taky jsem tenhle týden asi dva večery celé prospala). Jako Šípková Růženka. Jestli se s tím brzy nesrovnám, budete mě nadále potkávat už jen vyčerpanou a naštvanou. A nejhorší je, že v průběhu dne ztrácím spoustu času o volných hodinách, které se prostě nedonutím všechny efektivně vyplnit. Takže mám sice jen 34 hodin týdně, ale nemůžu se zbavit dojmu, že nedělám nic jiného než studuju. Popravdě jsem myslela, že tohle přijde až později. Ale zase je to dobrý trénink.
Úkol na víkend mám jediný: až splním všechny povinnosti, naspím si hodiny do zásoby na dalších pět dní. Docela velká daň za to, že jsem se konečně zbavila (skoro všech) předmětů, které mě nebavily.
No comments:
Post a Comment