O víkendu se přes Moravu přehnala Smršť. Následky byly extrémně ničivého rázu, to je také důvod opožděného svědectví. Na základně Jitřenka u Bučovic se téměř padesátka roverů nechala vtáhnout do víru a užila si tradiční zážitkový víkend organizovaný účastníky Safíru.
A vskutku je na co vzpomínat. Nedlouho po pátečním zahájení došlo k jadernému výbuchu a bylo potřeba se evakuovat do krytů. Samotný přesun probíhal více než zábavně (později doufám budou nějaké fotky). Bylo nás sedm v chatičce pro čtyři, vůbec jsme se neznali a před sebou jsme měli slušnou hromádku obálek, která se později proměnila v několik hodin plnění úkolů. Před třetí ráno jsme došli k několika zajímavým poznatkům a teoriím: Niagarské vodopády v roce 1932 zamrzly. Nejnižší možná výška jakési chovné dogy je 61cm od země. Jak se do lesa volá, tak se do lesa ozývá (ne, není to chyba). Největším vynálezem civilizace byla zbraň. Největším vynálezem posledních 80 let je kolo (to už bylo opravdu pozdě a zadání někdo zformuloval příliš komplikovaně). Jméno růže z nás sice nikdo nečetl, ale tento titul se objevil na našem seznamu důležité literatury. Narkomana ve stadiu rozkladu do svého krytu určitě nechceme. Jazyk je jediný sval s úponem pouze na jednom konci.
Druhý den (totiž po deseti letech) již intenzita záření zeslábla a nás čekalo sžití s novým světem. Vedle mapování vzniklého terénu a následné záchranné akce jsme v mezičase stihli workshop o Fair Tradu, který v omezených časových možnostech skvěle vedla Dajda, dílny pro šikovné ruce (výstupem byla Smršť trička) a taky dost pohybových aktivit. Klasičtější z nich bylo safari, které ovšem trpělo značným nedostatkem zvěře, tím méně tradičním byl koňský dostih, při kterém jsme si namohli všechny existující svaly a splavili se doslova jak koně (alespoň nám tedy bylo i v chladném počasí chvíli teplo).
V neděli nás čekala zpětná vazba, velká hra (původně s Rákosem, poté ovšem bez nich), slavnostní nástup a zběsilý útěk na vlak.
Celou dobu jsme tedy měli o zábavu bohatě postaráno a i organizace byla téměř vzorná (až na neukázněnou slepici k obědu, která se pekla o hodinu déle a zapříčinila pěkný skluz). Nepříjemné pocity pramenily pouze z pocitu přehnané uzavřenosti a tím pádem ne úplně přátelské atmosféry - prostě se pozná, když jedete na akci, kde každý někoho znáte a takřka se od něj nehnete (a navíc máte jen dva dny) od toho, když jedete na akci každý za sebe a dní máte třeba deset. Na druhou stranu nutno říct, že veškeré skupiny na program byly vytvořené pokaždé jinak a pokaždé tak, abychom se neznali.
Celkově byla letošní Smršť pozitivním zážitkem, pro který jsem i zvládla vstát v pondělí o půl páté a moc děkuju organizátorům, že do nás investovali tolik času a energie. Vážíme si toho, přestože jsme to možná nedali dostatečně najevo.
Další ročník vřele doporučuju (a není to tím, že se v létě chystám na Safír).
Druhý den (totiž po deseti letech) již intenzita záření zeslábla a nás čekalo sžití s novým světem. Vedle mapování vzniklého terénu a následné záchranné akce jsme v mezičase stihli workshop o Fair Tradu, který v omezených časových možnostech skvěle vedla Dajda, dílny pro šikovné ruce (výstupem byla Smršť trička) a taky dost pohybových aktivit. Klasičtější z nich bylo safari, které ovšem trpělo značným nedostatkem zvěře, tím méně tradičním byl koňský dostih, při kterém jsme si namohli všechny existující svaly a splavili se doslova jak koně (alespoň nám tedy bylo i v chladném počasí chvíli teplo).
V neděli nás čekala zpětná vazba, velká hra (původně s Rákosem, poté ovšem bez nich), slavnostní nástup a zběsilý útěk na vlak.
Celou dobu jsme tedy měli o zábavu bohatě postaráno a i organizace byla téměř vzorná (až na neukázněnou slepici k obědu, která se pekla o hodinu déle a zapříčinila pěkný skluz). Nepříjemné pocity pramenily pouze z pocitu přehnané uzavřenosti a tím pádem ne úplně přátelské atmosféry - prostě se pozná, když jedete na akci, kde každý někoho znáte a takřka se od něj nehnete (a navíc máte jen dva dny) od toho, když jedete na akci každý za sebe a dní máte třeba deset. Na druhou stranu nutno říct, že veškeré skupiny na program byly vytvořené pokaždé jinak a pokaždé tak, abychom se neznali.
Celkově byla letošní Smršť pozitivním zážitkem, pro který jsem i zvládla vstát v pondělí o půl páté a moc děkuju organizátorům, že do nás investovali tolik času a energie. Vážíme si toho, přestože jsme to možná nedali dostatečně najevo.
Další ročník vřele doporučuju (a není to tím, že se v létě chystám na Safír).
3 comments:
Ahoj, koukam, ze i Smrstaci meli o zabavu radne postarano. :) Extrapolace pozitivni energie krystalu Safiru se podepsala na Smrsti i Rakosu, takze ti mohu jen Safir doporucit. Za Rakos-tym Zit
Nějak ti to tady zamrzá :-(
Docela jo...psat by bylo o cem, jen neni cas a hlavne energie. Ale nejak to vymyslim, slibuju :o)
Post a Comment