Vždycky jsem tvrdila, že na mobilu závislá nejsem, peníze nejsou to nejdůležitější a doklady jsem nikdy ukazovat nemusela (o ztrácení klíčů už taky padly zmínky jinde). Ale když jsem se včera ve tři najednou ocitla s úplně prázdnýma rukama, chladná hlava mi rozhodně nezůstala. A tak se teď budu muset pustit do vyřizování a opatřit si znova všechny doklady, získat alespoň některá ze ztracených telefonních čísel, zvyknout si na nový zámek a najít si brigádu.
A taky poděkovat P., bez které bych to vůbec nezvládla...
Nesnáším dámské oblečení, které má většinou tak malé kapsy, že vás donutí nosit kabelku. A tu prostě pořád v ruce nedržíte. Být kluk, zůstala bych v klidu. Všechny důležité věci bych totiž měla na sobě. (A to jsem nedávno kritizovala nošení peněženky v zadní kapse. A když kámoška ztratila peněženku, litovala jsem ji a říkala, že bych to fakt nechtěla zažít. Teď je to i s bonusem.) Asi nastálo přejdu na kapsáče. Nebo se konečně odnaučím být naivní a začnu být extrémně opatrná.
Taky jsem poprvé v životě byla na policii. I v neděli tam byl docela frmol, telefony drnčely a psaní protokolu se asi čtyřikrát přerušilo. Ten policajt byl dost nepříjemnej a choval se, jak kdybych byla úplně dementní. Chápu, že on, drsnej frajer, by zůstal úplně v pohodě a just cool, ale já ne (a na to by měl být zvyklý). Měla jsem chuť mu říct, že jsem si tu kabelku fakt nenechala ukrást naschvál...
A P.S. (pro Kobry a jiné šílence): na stole se tomu chlápkovi povalovala tonfa...
No comments:
Post a Comment