Spáááááááááááát...

„Spánek je útlumově-relaxační fáze organismu, při níž se snižuje či přímo mizí funkčnost některých smyslů, snižuje se tělesná teplota (proto se lidé před spaním přikrývají dekou), dýchání se zpomaluje a krevní tlak se snižuje.
Během spánku se lidem většinou zdají sny (které nejsou černobílé, jak se někdy mylně uvádí); i při spaní mozek intenzivně pracuje. Spánek nám zabere přibližně třetinu života, tj. asi 25 let. Rušení nebo neumožnění spánku vede k psychickým potížím (ty jej naopak také mohou vyvolat) a používá se též jako moderní metoda mučení. Při pokusech na psech a kočkách odpírání spánku a opakované buzení vedlo po asi patnácti dnech k smrti.“ (Wikipedia, 2007)

Z toho je jasně patrné, jak moc potřebný spánek je (některé prameny uvádějí, že průměrná potřeba spánku je asi 7 hodin). A není se proto co divit, že poté, co nám profesoři začali přát hezké prázdniny a zadávat práci, abychom se v čase, který tím získáme, náhodou nenudili, začali jsme my na oplátku používat větu "Já jdu asi spát!" vždy ke konci vyučování.

Osobně tady na OG spím maximálně těch 7 hodin (a většinou míň), takže jsem při zkoušce z angličtiny na otázku "co ráda dělám ve volném čase" prostě odpověděla "Spím."

A paní zkoušející jen poznamenala, že to chápe a že už jí to ten den řekla spousta mých spolužáků. Ještě by to mohlo začít docházet těm, kteří nám zadávají domácí práci...

Protože dnes nemám seminář a tudíž jsem pro dnešek se školou skončila, přeju vám dobrou noc a jdu spáááááááááááát...