Je vypozorováno, že Američané mají rádi jednoznačné odpovědi. Ať ano znamená ano a ne znamená ne. Tak nebo tak. Nic mezi tím, prosím.
V Indonésii běžně používají slovo, které krásně obchází naši potřebu černé a bílé. Belum je to slovo a znamená "ještě ne docela". Krásné slovo, které v sobě zahrnuje neustálou možnost. "Mluvíte anglicky?" "Belum." Ještě ne docela. "Máte děti?" "Belum." "Víte, co je smyslem života?" "Belum." Říct rovnou ne je považováno za nezdvořilé a cynické. Někdy to vede ke komickým situacím. "Hoří ten taxík?" "Belum." ještě ne docela.
Je to přístup jako v tom starém estrádním vtipu: "Hrajete na housle?" "Já nevím, nikdy jsem to nezkusil."
Snad. Možná. Třeba. Ani ano ani ne, zato v říši možného. Jemné hrany jsou žádány na této parádní jízdě lidského dobrodružství.
Je tohle ten nejlepší ze všech možných světů? Belum.
Blíží se konec světa? Belum.
Obejdeme se beze zbraní?
Nevím, nikdy jsme to nezkusili.
Je beznadějné myslet si, že bychom mohli?
Belum. Ještě ne.
Robert Fughum, Už hořela, když jsem si do ní lehal (č. 1992)
2 comments:
Než jsem to dočetla do konce, myslela jsem si, žes to vymyslela sama:)
Také jsem Ti chtěla navrhnout, ať se staneš spisovatelkou :) No jo, pan Fulghum je pan Fulghum, s tím se nejde měřit. Nevadí, ráda čtu i Tvá vlastní slova!
Post a Comment