A Cup of Warm Emotions

(Stolen from a part of what is possibly supposed to be "English state maturita" next year or even later.)

Thousands of research projects are being carried out all the time. Some sum up what we already know, some offer new ideas as well as solutions and some deal with subjects you have never thought would be worth thinking about.

Scientists have come up with new findings about what you think of other people if you are holding a hot drink. People with either hot tea or coffee in their hands feel that other people are much warmer in personality than what people without drinks (or people given a cold drink) say.

Going back to the origin of the metaphor “to be warm” applied to people, we may realize the characteristic of “warmth” in a person is strictly linked to your emotional and physical life.

Also, people who feel lonely often feel cold, too, and that is just another example of the same phenomenon – if you feel well, you tend to think well of others. And feeling warm emotionally makes people much more generous and trusting. To prove this point of the theory, the researchers tested people after they had drunk their drinks on whether they wanted gifts for themselves or for their friends.

Interesting, isn’t it? From now on, I will always carry a cup of tea or coffee with me.

SWEET UP YOUR LIFE!

stálo na cukru, který mi klarrrka věnovala v icebaru pod kaprunskou sjezdovkou. Motto sice super, ale tenhle pytlíček to asi nezvládne zajistit, řekla jsem si a strčila cukřík do levé kapsy lyžařských kalhot (na okraj se musím pochlubit, že jsem si na něj vzpomněla a z kapsy ho vyndala, takže pračce to tentokrát neosladím).

Schovala jsem ho ne proto, že jsme kdysi tyhle cukříky sbíraly (a táta, který často cestuje, pije kafe a nesladí, byl ideální dodavatel), ale jednoduše kvůli tomu, že bych si to měla pořád připomínat. Poslední dobou víc než jindy řeším jednu skládačku. Jednotlivé její dílky jsou kolečka, která ostošest cvakají v mé hlavě, cílem je najít jedno z řešení, při kterém bude výsledný mechanismus přinášet víc...štěstí? radosti? optimismu?
Nebudu se teď pouštět do úvah, co to vlastně znamená, zatím se omezím jen na to, že budu pro ty titěrné kousíčky hledat na obrovské ploše nějaké lepší umístění. Trochu to připomíná Setonovu hru (ne, neříkejte, že znáte maximálně Setonův hrnec, prosím), kde se různé druhy kamenů pokládají do velké mřížky. Úkolem tentokrát není pamatovat si výsledný obrazec, ale vytvořit ho tak, aby se dal dobře zapamatovat ve chvíli, kdy to začne mít nějaký smysl.
I průběh se hře nápadně podobá - dokud všechny kameny neleží na mřížce, celý plán je zakrytý a změny neviditelné pro všechny kromě jedné osoby. Ta osoba teď děkuje všem, kteří stojí za zástěnou (ať už tam byli vždycky, nebo se najednou objevili) a podávají dovnitř kameny spolu s tím, co hráč nejvíc potřebuje - podporou.