nebo zkrátka Valentýn, svátek zamilovaných. Normálně by se člověk mohl schovat někam do koutku a tvářit se, že si prostě nevšiml, ale někdy to prostě nejde.
Dole v divadle právě probíhá valentýnská diskotéka se speciálními soutěžemi o zamilované ceny a skoro bych se vsadila, že je tam víc než polovina školy a vzájemně si šlapou po hlavách. Jídelna měla dnes zadní zeď přizdobenou srdíčkovým řetězem a několika balónky, když se chci kouknout na mail, z hlavní stránky seznamu na mně ječí "Svátek všech zamilovaných - sv. Valentýn". a Z. si přes skype vyměňuje Liebesbriefy (ale bude tvrdit, že ne).
Nevím, jestli by se něco změnilo, kdybych měla dnešek s kým strávit, spíš bych ale řekla, že ho nikdy nepřestanu nesnášet - jak pro jeho povahu, tak pro to komerční šílenství a umělost, které se kolem něj vždycky už dopředu šíří. Když jsem dneska četla článek o odpůrcích Valentýna a jejich smýšlení a chování, hned bych se k nim přidala.
Dnešní den trávím s matikou na stole, myšlenkami na kamarádčin maturitní ples v hlavě a ledem v srdci.
A nějaký hrozný chytrák pouští slaďáky na celou kolej...
1 comment:
Myslíš, že má cenu ohrazovat se? Když nic jiného, tak bys to příště mohla napsat česky (upřímně, cos ode mě čekala? ;-)) Dobrá, tedy natruc netvrdím, že ne, jelikož ano. To jsi chtěla slyšet?...
Post a Comment