Asi by to jinak byla trochu nuda. Jako jedna drzá a nevychovaná banda bychom nalezli do autobusu a povídali, poslouchali hudbu, pospávali (to nejčastěji). O zábavu a změnu se tudíž postaral ctěný pan řidič. Frčeli jsme si to po dálnici (naštěstí zrovna v krajním pruhu), když sebou klarrka škubla a běžela dopředu. Ukázalo se, že se nějakým nedopatřením otevřel zavazadlový prostor. Pan řidič ho zavřel a chystal se znovu vyjet, dostalo se mu však decentního upozornění, že bychom měli napřed posbírat zavazadla, která nám mezitím vypadla na silnici. Takže jsme se prostě vraceli po kraji pěkně zpátky (už jste někdy couvali po dálnici?) a všude se ozývaly výkřiky typu: "Já ho zabiju!", "Prosím, ať ten můj kufr zůstal vevnitř!". "Támhle je moje taška!" a "JÁ HO ZABIJU!".
Konečný součet se zastavil na třech ztracených položkách. Vláďovy věci jsou prý v pořádku, můj batoh má jenom jednu trhlinu, zničenou přezku a moc pěknou blátivou barvu, a klarrrčin batoh je nepoškozený, ale odnesla to její MP3. Docela jsme se naštvali. Jasně, že to nikdo neudělal naschvál, ale autobus byl očividně zamknutý špatně. A samozřejmě to mohlo dopadnout mnohem hůř. Nikomu se naštěstí nic nestalo.
Zkuste si představit, že si v klidu a pohodě jedete v pátek po dálnici s myšlenkama na víkend a najednou před vámi začnou přistávat batohy...na jednu stranu zajímavá podívaná, na druhou životu nebezpečná sranda.
2 comments:
No to si snad dělají srandu! A mně vždycky říkaj, že dovnitř si ty věci vzít nemůžu vzít, protože bychom jim náhodou "mohli zničit sedačky!"
To je úroveň. Téměř hodna "elitní" školy...
Ty vole! :O) :-P
Post a Comment