Včera jsme konečně dostali výsledky našeho půlročního boje. Sice jsme většinu hodnocení už viděli a komentáře podepsali, ale stejně to všechno dohromady vypadá tak nějak jinak a celá ta zelenobílá složka s razítkem školy a podpisem ředitele se tváří dost formálně. Spousta lidí si oddechla a cítila se příjemně překvapeně, vítězně nebo aspoň spokojeně. Když jsem prohlédla svoje "vysvědčení" já, měla jsem chuť ho roztrhat a tvářit se, že neexistuje.
Některé výsledky jsou v pohodě, za některé bych se pochválila, ale za ten zbytek bych si radši utrhla uši. Nejsem přece blbá. A náš gympl je nadprůměrně neobtížný. Stačí se trochu snažit, ale ikdyž studiu věnuju pravidelně o něco víc času než K., pravidelně jsem ve všech předmětech o něco více či velice horší, což se týká jak předmětů, které zajímají K. a ne mně, tak těch, které zajímají mně a ne K. To si člověk prostě nemůže připadat úspěšně a řeči o tom, že se porovnávat nemá vůbec, nebo třeba jen s někým jiným, mu taky vůbec nepomůžou.
Moje hodnocení samo o sobě není nijak špatné, neznamená to ovšem, že by nemohlo být mnohem lepší. Sama vím, že na matiku nemám buňky, ale výsledné procento beru jako osobní porážku a útok v zakázaném poli - nikdy mě to nezajímalo a nebude, a vůbec nikdy to k ničemu nebudu potřebovat. Třeba to příště bude lepší, ale asi se vyplatí nedělat si iluze.
