Loneliness...

...zkrátka ten pocit opuštěnosti, když všichni někam či za někým vyrazí a vy zůstanete sedět sami doma a nemáte na nic náladu, takže prostě neděláte vůbec nic a ještě si to vyčítáte. Tohle teď přesně vystihuje moje pocity...koukám do monitoru a tluču do klávesnice, aniž by to k něčemu vedlo a přitom nejsem schopná se z křesla u počítače zvednout a trochu se vzpamatovat... všichni jsou pryč, protože prostě asi lépe vědí, co chtějí a umí si to i zařídit...
v prvním příspěvku jsem psala, že mi tenhle blog bude sloužit jako hromosvod a teď nejpozději je vidět, že jsem nekecala...ale moje momentální nálada se chová jinak než blesk, který prostě sjede do země a zmizí, takže ani to, že sem napíšu, mi teď nijak výrazně nepomůže..dál budu zírat do zdi a přemýšlet o ničem...

Pravá česká boarding school

Taky v tom cítíte ten rozpor - pravá česká a boarding school (britský typ školy)? No a přesně o tom je podle mně Open Gate, první česká škola kolejního typu, která právě zahajuje třetí rok své existence. Po týdnu testování všech nových pravidel a "vymožeností" na vlastní kůži můžu potvrdiz, že vedení školy opravdu velmi cíleně směřuje k výraznému "poangličtění" našeho ústavu - pozornost si zaslouží už jen to, že žádnou z vedoucích pozic nezastávají Češi.

A co že se vlastně tak výrazně změnilo? Novinkou je třeba obnovení tradice ranních shromáždění, tzv. assemblies (jsou celkem tři - v pondělí a ve čtvrtek školní, ve středu kolejní), na kterých se prý budou probírat důležitá školní i světová témata. (No, uvidíme.)

K dvěma kolejním budovám bylo přistavěno další patro, kde vznikly byty pro učitele a vychovatele, kteří posílí počet osob trvale žijících v areálu, tzv. residentů...

Přestože vychovatelé loni neustále tvrdili, že stěhovat se už nebudeme muset, pokud sami nechceme, najednou jako by na své prohlášení zapomněli - provedli totiž opravdu velkou rošádu, která zapříčinila mimo jiné to, že jsem se z pravé strany přízemí žluté koleje přestěhovala na levou stranu v prvním patře a dosud si nestačila zvyknout.

Aby toho nebylo málo, důraz na agličtinu se projevuje třeba tím, že máme na naše (české) vychovatelky mluvit anglicky (a totéž samozřejmě platí i obráceně). A ještě dřív, než nám náš nový třídní (angličan) rozdal rozvrhy, obdrželi jsme zadání prvního hodnoceného úklu z angličtiny...prostě Open Gate.

Teď to celé ale zní hrozně negativně, zvlášť pro někoho, kdo to na OG nezná, a to jsem nechtěla...

Takže přidávám ryze pozitivní věci - tou první je např. uniforma, která na přání studentů prošla určitými změnami - například i holky dostaly zimní kalhoty, všichni si mohli vybrat mezi vázací a již uvázanou kravatou a individuálně nastavit počet košil a triček, aby si nošení uniformy co nejvíc zpříjemnili.

Druhým zlepšením (a zní to hrozně přízemně, ale myslím, že se mnou všichni budou souhlasit) je jídlo - po očividném zvednutí rozpočtu do kuchyně jako mávnutím kouzelného proutku přibyly věci jako toustovač či opékač topinek a nabídka jídla se také velmi zpestřila - teď máme možnost jíst deně spoustu ovoce a zeleniny, teplé vafle, několik druhů čaje, kávu nebo džus a vybrat si ze čtyř obědů a dvou večeří.

Další změnou je rozšíření profesorského sboru a obecně spousta nových tváří na OG. Jednou takovou novou/starou tváří je Mr. Kostečka, nejlepší češtinář vesmíru, který se po roce opět vrátil a tentokrát prý hodlá zůstat déle, takže nás asi dovede až do oktávy (tudíž je tu i docela reálná šance, že z češtiny odmaturujeme).

S novým rokem se změnila velká spousta věcí, ale až čas ukáže, jak moc to nám studentům ovlivní životy...

S. V. 07 again

V souvislosti s včerejším příspěvkem bych sem chtěla přidat jeden odkaz, který přesně spadá do fulghumovského "Slova, která jsem si přál napsat sám". Velmi výstižně a myšlenkově i jazykově bohatě vystihuje mé pocity z prázdnin, tak snad se autorka neurazí...

http://klarrrka.blogspot.com/2007/09/memories.html

Svatoplukovy Pruty 2007

Už je to možná passé a ten správný dojem trochu vyprchal, stejně sem ale musím napsat o jednom kurzu, kterého jsem se na konci prázdnin měla možnost zúčastnit.

Svatoplukovy pruty jsou roverský lesní kurs zaměřený na podporu rozvoje a činnosti roverských kmenů a družin. Kurs je určený pro čtyř až šestičlenné skupiny roverů (17 - 24 let) a rangers (16 - 24 let) z již existujících či teprve vznikajících kmenů a obzvláště pro ty, kteří se aktivně podílejí na vedení kmene. Kurs nabízí inspiraci pro kmen v oblastech: roverský program (tvořivé a outdoorové aktivity, příroda a ekologie), služba, vedení a fungování kmene.

Osobně bych k tomu dodala, že je to kurz, na kterém jsem poznala šedesát nových lidí a asi dvacet instruktorů a k tomu načerpala inspiraci, zkoušela řešit problémy a hlavně se parádně pobavila. Jsk bylo řečeno dříve, účastníci byli na většinu programu rozděleni na tři pruty - Tvořivost (jinak též Patlalové), Outdoor (Dobrovolní dárci orgánů) a (to nejlepší nakonec) Příroda (přižnávám, že nám se přezdívalo Trávožrouti :o) ). Programy "prutů" byly patřičně tematicky zaměřené a v případě Přírody (ostatní nemůžu posoudit) také velmi dobře vybrané a zkombinované a letos také docela akční. Také probíhaly tzv. "nepruty" a spousta dalšího programu buď pro všechny, nebo pro jednotlivé kmeny a trojkmeny...no zkrátka paleta aktivit byla velmi pestrá a každý si myslím přišel na své.

Nejvíce mi v paměti utkvěly ty "zážitkovější" záležitosti - poměrně drsná a fyzicky a hlavně psychicky náročná hra pro týmy složené z jednotlivých kmenů, obří podoba jakéhosi Člověče, nezlob se a samozřejmě také příroďácké ztvárnění čtyř živlů - byť to zní divně, zdaleka nejnáročnější byl vzduch, který mi naopak vždy přišel poměrně lehký :o). Úkolem bylo zdolat lanovou lávku ve výšce přibližně 13 metrů, na kterou jsme jednotlivě lezli a následně skákali dolů (samozřejmě s bezpečným jištěním, ale i tak jsem se klepala, až se celá lávka třásla). Zajímavým zpestřením bylo přespání na Varhošti s pohledem z rozhledny na východ slunce a s následným celodenním putováním.

A bude to znít dost divně, ale úplně nejlepších mi přišlo posledních několik hodin - večer jsme slavili narozeniny knížete Svatopluka, nechyběla pořádná hostina, narozeninové dary, oslavné ódy a divadla, která představovala jednotlivé pruty. A potom jsme se nahrnuli do společenské místnosti zvané Vodopády, rozezvučeli včechny dostupné hudební nástroje a zpívali do čtyř do rána neboli do ochraptění. Další, poslední prázdninové ráno jsme se šli vyfotit v "prutových" tričkách, uklidili celou základnu a začali se neochotně rozjíždět tam, odkud jsme před deseti dny přijeli...vlakem do Prahy nás jelo něco pod dvacet, stejná trika, čtyři kola, velké batohy, velká únava a velká sranda...taková správná prázdninová tečka.

Takže díky všem úžasným lidem, kteří se tam sešli...